Potapěčské safari v Egyptě aneb týden na lodi bez pevniny a signálu – část 1.

Týden bydlet na lodi s bandou potapěčů. Kdesi v Rudém moři a trávit většinu času potápěním a věcmi souvisejícími. Vůbec jsme netušili do čeho lezem, když nás v nabídce Kaprů zaujalo jejich Safari v Egyptě… Nu což, sbalili jsme krámy (a že to byl výkon! limit pro jednotlivá zavazadla, která nekombinují, byl 23 kg!), zařídili pojištění, zkontrolovali potapěčské kartičky a vydali se na letiště.

Přistáli jsme nad ránem v Hurgadě, chvilku schrupli a pak se zabydleli na lodi. Překvapilo nás jak chytře byla zařízena – zvenku vypadala male, ale každá kajuta měla vlastní záchod a sprchu, na horní palubě bylo krásné zastíněné posezení a úplně na střeše lodi (mají lodě střechu?) se naopak dalo slunit. A uprostřed byl salon, kde se jedlo a povídalo. A vlastně i spalo, protože potapěčská trika tvrdící „dive, eat, sleep, repeat“ vůbec nelžou… V Hurghadě jsme ještě před odjezdem zašli na shishu a ráno vyrazili na moře.

poteg

Na prvním briefingu jsme se dozvěděli o plánu počátečného ponoru. Měl se uskutečnit na velmi mělkém útesu a byli rozděleni do čtyř skupin: náčelník šel se svými technickými blázny, Honza vedl další zkušené potapěče, Ahmed vyfasoval hlavně Maďary a ta naše (asi nejméně zkušená skupina) dostala hezkého průvodce. Nastala chvíle prvního ponoru. Neznalí lodních postupů jsme trochu pobíhali a mydlili brýle, soukali na sebe neopreny, ale nakonec si ani nic nezapomněli a skočili do vody.

Check dive proběhl až na vypouštění bójky v pohodě ( – jo a vlastně jsem si špatně spočítala závaží, tak jsem se vracela… u bójky se ani mě ani drahému zkrátka nepodařila vypustit, zato jsme upustili rýlek. Oba. Ale zachránili jsme ho). Přežili jsme a nové obleky se osvědčily. Ani zima nám nebyla.

poteg21

Následoval hned noční ponor, kdy jsme šli bez průvodců pouze v buddy teamech. Mám z toho fotky. Velmi černé. A videa. Taky černá. Ale bylo to nádherné! Ospalé ryby jsou neskutečně legrační a je tam krásný klid. I cestu zpět jsme skoro trefili!

Ráno jsme už byli na další lokalitě. U vraku lodi Carnatic. Před odjezdem jsme se ptali jak je to s vrakama – nikdy jsme žádný neviděli a měli jsme za to, že na to člověk musí mít nějaký speciální kurz, milion ponorů a tak. Bylo nám řečeno, že tam, kde je to dost otevřené, můžem, že to zvládnem. Na Carnaticu jsme měli možnost to zkusit naostro.

DCIM100GOPROGOPR0705.JPG

Sekla jsem se hned při výlezu z prvního okna, protože pod vodou vůbec nemám odhad vzdálenosti! Zatracená voda přibližuje a se všema krámama jsem prostě širší i delší… myslím, že můj hladinový ekvivalent spotřeby vzduchu byl poněkud absurdní v tu chvíli. A když náš průvodce zamířil ještě do užšího rostoru, prostě jsme odmítli jít. A když to udělal ještě jednou, přičemž byl v té stejné díře ještě perutýn, ukázala jsem mu, že tam v žádném případě nevlezu a čekala venku. Drahý toho perutýna neviděl, tak tam vplaval. Z venku byl ale Carnatic nádherný. Loď z 19. století porostlá korály a obydlená rybičkami. Vlastně to bylo hezké.

Nahoře jsme byli poučeni, že musíme chodit jako skupina, snažila jsem se vysvětlit, že to byl náš první vrak a doufala, že další ponor bude třeba lehčí. Ehm. Zase další ponor k vraku. Giannis D. Velmi impozantní loď! Ale jestli jsem lehce hyperventilovala na Carnaticu, tady už jsem prostě jen funěla. Poprvé v životě jsem flašku vydýchala až na rezervu. Z tohohle ponoru si nepamatuju o nic moc víc, než pocit, že nechápu, co na hromadách šrotu pod vodou kdo má.

DCIM100GOPROGOPR0774.JPG

Schrupla jsem si a dozvěděla jsem se, že nás čeká Thistlegorm. Dvakrát. Jeden z nejznámějších vraků na světě hodnocen jako top destinace pro potapěče. Potopený ve druhé světové, plný aut, motorek, mašin a tak. Kotvil v „bezpečném přístavu“, když ho náhodně objevila letadla, která hledala úplně jinou loď. A dostal zásah přímo do muničního skladu, takže šel rychle ke dnu. A jeho náklad se zachoval.

Ta loď je obrovská! Akorát okolo ní bývá proud… a vnitřek je dost tmavý. A stísněný. Ale zvládli jsme to! Dokonce jsme viděli i mašinku, která byla odstřelena kus od lodi. A právě tady jsem překročila svůj osobní limit – dostala jsem se do 30,6 metrů. Do té doby jsem takhle hluboko nebyla a ani to neměla v plánu. Tak jsem si v hlavě rychle zopakovala, že v lahvi mám NITROX 32, což znamená, že maximální hloubka je 34 metrů, koukla, že pode mnou je dno, takže se níže než 34 nepropadnu a pokračovala dál.

Z ponorů u Thistlegormu máme i videa, ale ta musíme ještě zpracovat… většinu času se snažím svítit baterkou do záběru a nemůžu se trefit, protože zároveň řeším vyvažování a snažím se nepanikařit z toho, že nevím, kde jsem:). A ve zbytku je prostě blbá viditelnost, takže smůla. Ale určitě pár hezkých fotek budou mít Kapři na svém facebooku, protože oni zvládají fotit vždycky. No, každopádně nahoru jsme stoupali po laně, což bylo opravdu dobře, protože proud byl tak silný, že jsme na něm vláli vodorovně (můžete být vlastně ve vodě „vodorovně?“).

DCIM100GOPROGOPR0755.JPG

Někde jsem ztratila rýlek a všimla si toho až později (jo, ten, který jsem na check divu upustila). Byl růžový. Fňuk. Tipuju, že jsem se někde zachytla o kus lodi. To budu muset příště ještě vymakat. Ale očividně se to stává… Každopádně jsem se pak těšila na ponory na útesech a na nějaká zvířátka. Spousta potapěčů si sice dělá z „rybičkářů“ srandu, ale nějak mě to zatím láká víc než ta hromada potopeného haraburdí, kde u poloviny věcí nedokážu říct na co se koukám. A tak jsem se moc těšila na žraloky na Brothers Islands. Ale o tom zase až příště.

 

Reklamy

2 komentáře: „Potapěčské safari v Egyptě aneb týden na lodi bez pevniny a signálu – část 1.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s