Jak jsme jeli na víkend do Gruzie – část 1.

To jsme tak jednou zjistili, že budou státní svátky (nějak ten čas běží, a tak nás to překvapilo). Čtyři dny volna? Hm.. Chvíli mé myšlenky směřovaly k wellness v Čechách, golfu… a pak říkám „A co jet třeba do Gruzie?“

Někdy na jaře mi Petr Sič vykládal, že tam koupil zahradu. Čajovou. Dlouho předtím tam totiž jezdil čaj nakupovat a prodával jej v Čechách, učil se jej zpracovávat, lisovat a provádět další experimenty. A založil Sdílenou čajovou zahradu – tak trochu komunitněji laděný projekt, na který se podíleli lidé i přes Hithit. Dobrovolníci jezdí odevšad a mohou se učit dělat čaj a trávit tam čas výměnou za práci na zahradě a symbolickou úplatu za spaní pod celtami v lískovém sadu. Povídají si, sdílejí zkušenosti, pijí čaj a jsou na venkově.

Koupila jsem letenky do Kutaisi, drahý knihu o Gruzii a já poprosila Petra, jestli by nám nezajistil ubytování u místních – na zahradě jsme chtěli strávit cca jeden den a jinak koukat po okolí.

gruz2

No a jeli jsme. Na čtyři dny. O Gruzii jsem věděla akorát kde přibilžně leží a před cestou dostudovala, že je o trochu menší než ČR, lidi mluví jazykem dosti vzdáleným všemu, na co jsme zde zvyklí, ale údajně umí většina Rusky (já ne), platí měnou GEL (lary) a bude tam teplo. A pak jsem se dočetla, že voda z vodovodu je „obvykle bezpečná“ a o městě Ozurgeti, kam jsme se chtěli jet podívat, že „není ničím zajímavé“.

gruz29

V Kutaisi na letišti jsme přistáli v hluboké noci. Letadlo mělo zpoždění, směnárna je tam jediná (pidi letiště) a paní za pultem se tvářila, jako by jí někdo vytáhl po týdnu z rybníka, kam byla přivázaná. A její rychlost byla dost obdobná. Ale lary jsme potřebovali, tak co… i vyměnili jsme dolary za lary a sháněli taxi. S taxíky je potřeba smlouvat předem – jako ostatně všude. A pak to trvalo něco přes hodinu než jsme dorazili do vesničky Kvenobani.

Na zahradě jsme byli brzo ráno. A šli si schrupnout. Pak jsme se dali do obhlídky, sousedka přivedla býčka, aby se napásl (byl milý), zjevil se tam pes (taky miloučký) a následovalo rozdělení práce. Zkusila jsem si sběr čaje, drahý sekal plevel. Sbírání mě strašně bavilo! Ale představa, že tohle dělám každý den celý život celý den.. Těžká práce. Takhle to bylo příjemné uklidnění mysli, ale myslím, že by mě to po pár týdnech přešlo. Navíc oproti místním jsme strašlivě neefektivní – sbírací rychlost je tak pětinová.

gruz26

Pak jsme šli všichni (i s těmi, kdo na zahradě byli už předtím) pro vodu do kanystrů k sousedce (té s býčkem) a pak na oběd k dalším místním. A tam si domluvili i spaní.

O Gruzínské pohostinnosti jsem slyšela. Ale že chtějí, aby turisti praskli, to jsem nečekala. Všecko to bylo strašně dobré. Hlavně lilky s ořechovou pastou. A domácí sýr. A když se dal do ještě teplého smaženého kukuřičného pěčiva chadi, tak to bylo úplně neuvěřitelné. Jo a ta zelenina! A kuřecí v omáčce se spostou pálivých papriček a kopru! A fazolové cosi. A domácí něco jako chutney ze slív – „tremalia“. A domácí čaj, pochopitelně. Když už jsme bydleli u místního velkého výrobce čaje…

gruz36

Naše domácí večer podojila krávu a začala dělat sýr. Další den jsem se k ní přidala. Každopádně na jeden den toho bylo až dost, a tak jsme upadli do postele úplně mrtví. Venku hezky pršelo, tak jsme spali v tom úplném tichu až do rána, kdy se začali ozývat okolní kohouti a semtam kráva…

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s