Noc na Sahaře a jiné krásy

Čtyři měsíce a kousek. Přesně tolik mi trvalo, než jsem si dokázala v hlavě sepsat cože jsme to vlastně v říjnu zažili. Jeli jsme zase do Maroka. A tentokrát si udělali trochu delší výlet. Skrz celou zemi až k Alžírským hranicím. Protože jsme chtěli vidět poušť. Duny (a náhodou jsem ten rok četla Dunu a její pokračování). Napadlo to myslím tátu. Tak jsem to zařídila.

Jeli jsme z Agadiru skoro do Merzougy. Jel s námi úžasný řidič, kterého mi sehnala Lenka, která tou dobou v Maroku bydlela. Zhruba 700 km a 11 hodin na cestě. Velkým Frodem Transit. A stálo to za to! Cesta téměř prázdná. Výhledy, hory, převýšení. V Taliouine se začalo ochlazovat – stoupali jsme. Kafe v místních kavárničkách, jídlo po cestě. Ne, že by nějaké v restauraci měli. Ale za to měli něco jako gril. Takže jsme si skočili naproti přes ulici k řezníkovi, který měl naložené kousky kuřete. Mikrotenový sáček zvládne všecko a hurá s jeho obsahem na uhlí. U toho jsme se nemohla nevyfotit😊.

mor1

Když jsme dojedli, cestovali jsme dál. A dostali jsme se do regionu, kde jsou všude datle. A jsou úžasné. Nějaké jsme koupili na cestu a zase pokračovali. Okolo byla tou dobou vyschlá krajina. Sem tam strom. S trnama. A nomádi. Se svými kozami, velbloudy a osly. A stany, které se občas zjevily doslova In the middle of nowhere.

mor2

A pak jsme je uviděli. Hory písku. Člověk si to tak nějak představuje – že to bude hodně písku. A že se říká, že jsou duny velké. Ale stejně vás tak nějak na ten pohled nic nepřipraví. Ta krajina je neskutečně surrealistická. Chybí měřítka. Všechno může být tři sta, ale taky tisíc metrů, protože není vůči čemu vzdálenost odečítat.

mor4

Pak nám řekli, že pojedeme na velbloudovi. OK. Bála jsem se, že to bude jako turistická atrakce – objedeme kolečko a hotovo. Ale ne. Šli jsme. A šli. A šli. A slunce zapadalo.

Za jednou z dun čekaly stany. S koberci. Někde z dálky se ozýval smích – za některou z dalších kup písku asi byli další lidi. Kdo ví. Velbloudi šli spát a my dostali večeři. Začalo fučet a chvíli nebylo vůbec nic vidět. Když to utichlo, byly všude neuvěřitelné hvězdy. Sedli jsme k ohni a zírali. Ticho. A kočky. Dvě. Kdo ví kde se vzaly. Podělili jsme se s nima o večeři a ony pokračovaly v lovení jakýchsi brouků.

mor5

Čekali jsme, že bude zima. Říká se přece, že v noc jdou tepoty až k nule. A taky, že tam bude nebezpečno. Hmyz. A tak. Ale naši průvodci začali s větou „a když vám bude horko, můžete spát před stanem“. Jediný hmyz, který byl nepříjemný, se nastěhoval ke známému do stanu. A byli to mravenci😊

Ráno jsme si přivstali, abychom viděli východ slunce. A řeknu vám, stojí to za to.

Snídali jsme až venku z pouště (já nevím jak to říct – prostě když už z ní vyjedete😊). A ten pohled mi nepřipadal o nic zvláštnější než předchozí den. Poušť ohromí. A když jsme se pak dívali na mapu jak velká vlastně je, je to úplně nepochopitelné. Ony totiž mapy matou. Jsou pro nás dělané se zaměřením na Evropu. Ale zkuste si někdy porovnat velikosti. Afrika je zatraceně obrovská. A samotná Sahara je skoro o velikosti Evropy.

mor6

Kdykoliv bych si to zopakovala. A myslím, že Stárnoucí blogerína taky – ta o tomhle výletě psala tu.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s